|
Jsem člověk
Jsem člověk, který má jméno
JAN
-
jméno populární prakticky po celých tisíc
let naší české existence. V minulých desetiletích i
staletích nikdy nevypadlo z první desítky oblíbenosti jmen,
v současné době je třetí.
-
má dvě výchozí, trochu odlišné podoby.
Řeckou Ióannés a latinskou Johannnes. Obě však vycházejí z
Bible, z hebrejského jména Jóchánán. Toto jediné slovo
(jako tak mnohá židovská jména) obsahuje vlastně celou větu:
"Bůh je milostivý."
-
od tohoto křestního jména vzniklo na šest
stovek různých příjmení (Janda, Jandák, Jandásek, Jandera,
Janeček, Janků, Janoušek, Janouch, Janíček, Janík, Jansa…).
BLAHA
-
v ČR je 1 654 Blahů (dle databáze
Ministerstva vnitra ČR, statistika četnosti příjmení, rok
2014).
-
příjmení vzniklo z osobního jména Blahoslav. To není
originální slovanské jméno, obecně se má za to, že jde o
kalk, doslovný překlad, latinského Benedikta. Benedictus je
složený výraz z bene = dobrý, dobře a dictus = řečený.
Doslovný překlad by tedy zněl "dobrořečený", běžně se však
uvádí "blahoslavený", někdy dokonce i "požehnaný".
-
patří mezi skupinu příjmení, jež byla odvozena ze jmen
osobních či křestních (tato kategorie je vůbec
nejpočetnější, obsahuje plnou třetinu našich příjmení).
Jsem člověk, který má velkého koníčka
Tou je genealogie – pomocná věda historická zabývající se
příbuzenskými vztahy mezi lidskými jedinci, a to
posloupností, vývojem a příbuzenstvím v rámci jednotlivých
rodin a rodů. Název byl odvozen z řeckého genos (lat. genus)
znamenající rod nebo rodina.
Zpracoval jsem historii Blahova rodu od druhé poloviny 17.
století. Myslím si totiž, že kdo zná své předky, je ukotven,
nežije ve vzduchoprázdnu. Nejedná se pouze o základní
statistické údaje z matrik, ale i o různé okamžiky a pěšinky
života Blahových generací. Na ukázku přikládám úryvek ze
vzpomínek (uvedeno v původním nářečí) dvou mladých děvčat z
Plavče, Marie Urbánkové a Marie Blahové, která byla poprvé
sama ve Znojmě (událo se roku 1900, vypravuje Marie
Urbánková).
"Tak sme se z Mary doraděle, že se nekeró nedělo do města
vepravime. Šak už nám šlo na štrnásté rok a dělat sme mosele
jako velky, tak teda co. Matke nam to dovolele… To sme
tenkrát hožile. Všemo sme se ďvile, všechno nám belo k
smichu. Že bechme take me bele nekomo k smicho, to nám aň
nenapadlo. Tahlo na jedenástó dež sme se cely hosmity
horaděle, že už teda pudem dom. Dež sme přšle k horň bráně.
Tam stál dvá mozci a čekál na métnyho. Dež se ho nemohl
dočkat, tak nechál nejaky peňze na vokynko ležet a povidal
jeden drohymo: šak von s to veme a vodešl. Bele sme zvědavy
kdo se to má vzit. Nevěděle sme, že se tam vebirá méto. Mary
zjistěla že só to dva grécare. Za te be bél akorát koňské
párek povidala Mary kerá žádné špás nepokazela. Dež žádné
nešel a peňze ležele furt na vokynko, Mary je čapla a
povidala se smichem: má to vzit negdo hiné a už metla do
holce naproť ke koňckymo řezňkovi… Za městem sme se vo párek
rozdělele a s choť sme jé snědle… Cestó sme se pak doraděle
že se žádnymo nezminime vo tom, co sme provedle. Bévalo be
belo zle jak ho nás tak ho Blahu."
Jsem člověk, který má úctu a pokoru k životu
Nejsem věřící. Věřím, že člověku se vrací to, co dává.
Přestože se nepřikláním k žádnému náboženství, plně si
uvědomuji fakt, že naše kultura se více než tisíc let odvíjí
a buduje jako kultura křesťanská. Také naše etické myšlení
ve značné míře spočívá na židovsko-křesťanské tradici a
zásady shrnuté v Desateru jsou obecně přijatými zásadami.
Přečíst si Bibli považuji za důležité, patří to k dobré
pověsti každého vzdělaného člověka. Z historie víme, že do
Znojma se kniha knih dostala za Velkomoravské říše (hradisko
na Hradišti) v cyrilometodějském překladu do
staroslověnštiny (čtvrtý biblický jazyk - vedle hebrejštiny,
řečtiny a latiny). Jsem hrdý na to, že právě tehdejší
obyvatelé Velké Moravy a naši znojemští předchůdci si mohli
přečíst Bibli ve svém národním jazyce.
Jsem člověk, který má své klady i zápory
Jsem tvor chybující. Chyb, kterých jsem se dopustil, je celá
řada. Pokud neděláte chyby, nežijete. Existují dvě věci,
které je nutné si zapamatovat: nikdy neudělat stejnou chybu
dvakrát, vždy své chyby uznat a snažit se je napravit.
Na ostatní lidi se snažím dívat z jejich vlastního pohledu a
používat přitom klíč tolerance a neodsuzování. Je jedno,
jestli je člověk bílý, černý, žlutý, fialový…, homosexuál,
HIV pozitivní, postižený, mimořádně nadaný, jiného
náboženství, cizinec… Důležité – co to je za člověka, jak se
chová ke svému okolí. Každý člověk má svoji cenu. A každý z
nás je originální, jedinečná osobnost.
Mé životní krédo jako člověka
Člověk žije krásný život tehdy,
když čerpá životní sílu
z rodinných kořenů.
|
