|
Jsem učitel
Celých pětatřicet let jsem vykonával učitelskou profesi, a to na
několika základních školách. Nejdéle jsem sloužil na ZŠ Prokopa
Diviše ve Znojmě-Příměticích. Měl jsem na starosti výchovné
poradenství a prevenci (záškoláctví, šikana, drogové závislosti,
kriminalita a delikvence apod.). Touto problematikou jsem se
zabýval už od roku 1992, kdy jsem se na zámku Štiřín poprvé
vzdělával v otázkách účinné prevence, a to ve společnosti
takových lidí jako jsou manželé Ivan a Věra Janíkovi (tehdy
začínající, dnes nejuznávanější lektoři na výchovu ke zdravému
životnímu stylu).
Má aprobace je
český jazyk – občanská výchova. Obdivuji obraznost
českého jazyka. Podepisuji se pod slova Jana Wericha: "Čeština
je krásná věc. Ona má obrovskou plejádu slov pro obyčejný věci.
Třeba kulaťoučké jablíčko… To neřeknete jinou řečí. Angličan
musí říci a little round apple, malé kulaté jablko… Tomu
přece chybí barva i vůně… Je to váš rodný jazyk, a proto ho
neuslyšíte jen ušima jako jiné řeči, které jste se naučili.
Slyšíte ho taky žaludkem, který se vám sevře, taky srdcem, které
se rozbuší, nebo zádama, kde vám přejde mráz." Jako občankář se
snažím ze žáků vychovat občany – samostatné, svéprávné, kteří se
ve svém budoucím životě prosadí a splní své osobní, profesní i
občanské povinnosti.
Za více než třicetiletého učitelské působení jsem postupně došel k řadě
poznatků. Uvádím alespoň některé:
-
Celý život učitele je neustálým hledáním
toho, jak učivo žákům lépe podat, aby je dobře pochopili,
zapamatovali si je a uměli ho vhodně využít.
-
Mladý učitel je přesvědčen, že téměř
všechno, co ví, by měl žákům ve třídě předat. Ale postupem
let poznává, že "méně znamená někdy více", tj. stručněji,
jasněji, přehledněji.
-
Dobrý učitel respektuje odlišnost.
Nerezignuje na výchovu k morálce.
-
Spolupráce učitele s rodinou představuje
velice významný faktor efektivity vzdělávání dětí.
-
Učitel má k žákům přistupovat
laskavě jako k plnoprávným partnerům. Každý má do tohoto
vztahu něco přinést: učitel znalosti, žák pozornost a touhu
něčemu se naučit, oba vzájemnou toleranci a snahu.
Mé životní krédo jako učitele
Svou učitelskou roli vykonávat tak,
aby se naplnilo rčení, které platilo ve starém Orientu –
"Život člověku dávají tři lidé: otec, matka a dobrý učitel."
|
